Jak se netrápit do konce života jednou chybou?

    1 110 views
    - Reklama -

    „Už dlouho se nemohu srovnat se svým pochybením v manželství, kdy jsem řešila dlouhodobé neshody jiným mužem. Stydím se za to, manželství se rozpadlo, manžel je nyní šťastný a já mu to přeji. Poučila jsem se z chyb a ráda bych začala znovu, vím, že v tomto nemohu být k současnému partnerovi upřímná. Nechtěl by mě. Prosím, je pro mne šance, jak se tím netrápit do konce života?“

    Děkuji za otázku i důvěru, s jakou mi píšete.

    Nejprve Vás požádám, abyste mi pomohla vyřešit můj problém:

    Víte, včera jsem mluvil s batoletem. Chtělo vstát a upadlo. Byla to velká chyba. Všichni se mu smáli. To batole má teď pocit, že podruhé už se nesmí snažit vstát. Mohlo by totiž zase upadnout. Máte pro něj nějaký vzkaz?

    Ne, vážně. Nevím, jak Vy, ale já jsem člověk. Lidé jsou tvorové chybující. Jsou chybující právě proto, že chybami se učí. Já nevím, co vyvolalo Vaše dlouhodobé neshody s předchozím partnerem. Je mi totiž jedno, zda jste byla nevěrný. To není ten problém. To byl následek skutečného problému – těch neshod. Vy píšete: „Řešila jsem to jiným mužem.“ Sama jistě víte, že jste to ve skutečnosti NEŘEŠILA, respektive že to řešení nebylo. Problémy se musí řešit tak, že se nevytváří další problém, nýbrž že se původní problém rozplete. To je Vaše ponaučení. Tečka.

    Upřímně, běhá mi mráz po zádech, když čtu Vaši větu: „Stydím se za to, manželství se rozpadlo, manžel je nyní šťastný a já mu to přeji.“ Jestliže jste spolu měli dlouhodobé neshody a problémy, pak pouhým rozchodem se problémy nevyřeší. Naopak „schopnost“ vytvářet tyto neshody a problémy se přenese do dalšího vztahu, tak jako neschopnost tyto problémy řešit. Byl bych tedy opatrný na tezi, že manžel je a bude šťastný. Ovšem skutečně záleží na tom, o jaký problém šlo a zda jste si ho před rozchodem nebo po rozchodu přece jen vyříkali. Pokud ne, měla byste o tom problému přemýšlet nyní a vyřešit si ho v sobě.

    Vůbec pak nerozumím tomu, ať to bylo cokoli, proč byste se nemohla svěřit současnému partnerovi. Měl by o Vás vědět vše. Pokud se dozví i to nejhorší, a zůstane, pak je to opravdový partner. Pokud se dozví i to nejlepší, a odejde, pak to žádný partner není. Naučte se nemarnit čas.

    Váš partner potřebuje vědět, kde je Vaše třináctá komnata, co se nepovedlo, v čem jste citlivější atd. Lépe pochopí, jak s Vámi jednat.

    Váš partner Vás musí přijmout takovou, jaká jste. Pokud se stydíte za to, že jste měla v manželství jiného muže, ke kterému jste de facto utíkala z nevyhovujícího prostředí, pak by si to neměl brát osobně, nepřipravuje-li Vám sám nevyhovující prostředí.

    Můj pocit tedy je, že se tím trápíte „do konce života“ jen proto, že jste nevyřešila skutečnou příčinu. Mně jste ji neřekla. Asi myslíte, že bych Vás taky odsoudil. Ale to je pouze Vaše domněnka. Já lidi nesoudím. Já se jim snažím porozumět. A nejsem sám. Možná i Váš přítel je při Vás právě proto. Zkuste si to připustit.

    Třeba zjistíte, že s pouhým svěřením se Vám ulehčí. Sdílená starost je totiž poloviční, tak jako sdílená radost je dvojnásobná. Proto Vám doporučuji: Pokud se tím nechcete trápit, nenechávejte to jen na sobě. Neduste se tím. Vypusťte to ven.

    Petr