Jsem nejistá sama sebou. Jak umlčet vnitřního Kritika i Soudce?

    860 views
    - Reklama -

    Mezi lidmi se pořád pozoruji. Za všechno se kritizuji a hned sama sebe odepíšu. Mám až chorobný strach z výsměchu a bojím se odsouzení. Nedokážu mezi lidmi promluvit. Nevím, co mám ve společnosti dělat. Když mě to napadne, tak mám obrovský strach to udělat. A když to zajde do úplného extrému, jsem v křeči, nehýbu se a všechno na mě mi připadá trapné i to, jak se zrovna tvářím. Potom mám problém i okolo lidí projít, nebo se na ně přímo podívat. Čím to je a co s tím?

    Děkuji za dotazy i důvěru, s jakou mi píšete.

    Máte v sobě dva skřítky – vnitřního Kritika i vnitřního Soudce. Oba někdo aktivoval. Neznám Vaši minulost, ale například v dětství to mohlo být. Nebo v některém z pozdějších vztahů. Zkrátka někdo Vám namluvil, že nejste dost dobrá, a protože to byla autorita, Vy jste tomu automaticky uvěřila. Mohl to být rodič, učitel, kamarád, kdokoli.

    Je to zarezlý způsob myšlení, který se těžko odstraňuje proto, že domněnku vydáváte za pravdu. Není důležité, jestli jste opravdu „tak špatná“. Důležité je, že si to o sobě myslíte. Podíváte-li se kolem sebe, najdete mnoho lidí, u kterých žasnete, že veřejně vystupují, protože podle Vás nemusejí mít žádné kvality. Oni to ale dělají proto, že si „tak špatní“ nepřipadají. V zásadě tak nejsou rozhodující objektivní osobní kvality, ale subjektivní – ne to, jací opravdu jsme, ale co si o sobě myslíme.

    Mysl úkoluje tělo. Má-li hlava informaci, že jste špatná a nepřipravená, tělo je ochromené, protože ve Vašem zájmu nechce způsobit neúspěch. Ví, jak by Vás neúspěch bolel. Co potřebujete, je totéž jako uvolnění fyzické křeče. Protahovat. Procvičovat. Pomalu a dlouze.

    Potřebujete začít dělat právě to, čeho se nejvíc bojíte. Poznávat, že strach je jen pocit, který nemá nic společného s realitou, a pochopíte to, jakmile to poprvé zvládnete.

    Když jsem hledal školu pro svého syna, navštívil jsem jednu soukromou anglickou, kde mají takzvané akademie. Už od 6 let děti vedou k tomu, že je postaví na jeviště školního divadla a promlouvají k hledišti zaplněnému dalšími dětmi a učiteli. Ty děti zpočátku chybují, bojí se, ale důležité je, že neúspěch není temným koncem světa, naopak začátkem světlejší budoucnosti. Nikdo z nebe nespadl učený. Všichni se učíme zbavovat převzaté strachy, ať mají jakoukoli podobu.

    Uděláte-li chybu ve slově, svět se nezboří. Pilujte svůj projev před zrcadlem, nahrávejte si ho na mobil, analyzujte chyby, zkoušejte to znovu a lépe. Věřte mi, že strach je jen pocit z neznámého. Všechny děti mají v noci strach z bubáka, který je ve skříni nebo pod postelí. Až do chvíle, než rozsvítí a zjistí, že vlastně žádný bubák nikde není. A nikdy nebyl.

    Práci s vlastními slabostmi a nedostatky se věnuji v magazínu FC, který vychází každé dva měsíce. To proto, aby při delší odmlce a necvičení Vás opět strach nezachvátil. Magazín FC je o změně myšlení tak, abychom byli silnější, než nám kdo kdy namluvil. Zkuste ho.

    Váš Petr