Jsme už jen spolubydlící. Jak to přijmout?

    1 565 views
    - Reklama -

    „Máme jedno dítě, přítel už dvě z dřívějška. Já ve vztahu trpím, vím to. Jsem pořád sama, bez obejmutí, bez zájmu, podpory, respektu. Jsem jen spolubydlící a matka. Neumím odejít a nikdy jsem neuměla, a přesto toužím mít druhé dítě, mateřské pudy nejde zastavit, ale přítel už nechce. Jak se s tím vším mám smířit a najít sílu začít znovu nejlépe?“

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Jen mi povězte: Kdyby Vám stejnou otázku položila Vaše nejlepší kamarádka, jakou byste pro ni měla odpověď? Nejspíš byste si ihned věděla rady a byla byste přesvědčená, že její vztah nemá budoucnost.

    Ve Vašem psaní mi chybí jedno podstatné: Miluji ho, nebo Miluje mě. Jste ve vztahu, který definují více společné závazky. Vám chybí cit. Velmi se obávám, aby (i kdybyste se stejným partnerem druhé dítě za jakýchkoli okolností počala) se v celém textu za rok nezměnilo jen „máme dvě děti“, a jiné bylo vše stejné.

    Já nemohu vědět, co je příčinou ochlazení, nebo zda ochlazení bylo od začátku. To víte Vy. Mateřské pudy jsou jedna věc, vhodný partner druhá. Rozumím Vašemu partnerovi, že po třech dětech se už do dalšího nehrne. Jste na rozcestí – buď druhé vlastní dítě oželet, ale možná oželet navždy i cit. Anebo si zvážit své hodnoty.

    Nejsem zastáncem vztahů za každou cenu. Myslím, že ve vztazích by měl být cit, a to už kvůli dětem a osobním příkladům. Vaše dítě by mělo vidět, že tatínek maminku miluje, nedá na ni dopustit, je jeho královnou, tak jako on jejím králem. Že umějí problémy řešit, nacházet kompromisy, rozumět si, zkrátka že spolu dokážou být šťastni. Odpovězte si sama: Jste šťastná? Je Váš partner šťastný?

    Promluvte si. Nesmíte se cítit jako spolubydlící. To není vztah. Mimochodem, tomu, jak se vyrovnat s osaměním uvnitř vztahu, jsem věnoval celou knihu 100 nejkratších cest k Tobě. Bojím se, že Vám vážně chybí. V ní je síla i odpověď.

    Nevěřím, že Váš partner je v současném vztahu šťastný. Že i jemu nechybí někdo, koho by si přál obejmout. Nevím, proč je mezi Vámi příkop, ale pokud to jednoho z Vás ani netrápí, pak nemůže existovat ani konstruktivní řešení v rámci vztahu. Jako byste nežili spolu, jen vedle sebe. Pro mě by to byla ztráta času. Vy možná někde nějakou hodnotu vidíte. Nejsem na Vašem místě. Ale kdybych byl, ten krok udělám. Třeba proto, aby si partner mohl uvědomit, o co může přijít a že to obejmutí, zájem, podpora i respekt není něco, co se musí, ale něco, co má v konečném důsledku přínos i pro něj – protože pak bude mít po svém boku mnohem šťastnějšího partnera, mnohem šťastnější mámu svého dítěte.

    Váš Petr