Mám dál pracovat s někým, kdo mě opustil?

    317 views
    - Reklama -

    Prožívám rozchod, který mě málem zlomil. Partner 21 let, já 26, pracujeme spolu v jedné kanceláři. Vztah trval 7 měsíců a byl pohádkově růžový, za měsíc jsme se měli sestěhovat. A skončil ze dne na den, bez udání důvodu – jsem stále v šoku. Požádala jsem ho o schůzku a dozvěděla jsem se: Pochybnosti měl cca týden, důvod je, že chce být sám, vztah jako takový ho prý vyčerpává, i to že se musí snažit na 120 %. Žádná jiná v tom není, potřeba užívat si také ne. Není to prý moje chyba, já i vztah jsme prý perfektní a byl se mnou šťastný. Včera jsme schůzku ukončili polibkem a vyznáním lásky, ale i tak je rozhodnutý. Mrzí mě, že to nezkusil se mnou řešit včas. Máme spolu pracovat, nebo se dokonce občas vídat, či nikoli?

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Neznám Váš práh bolesti, tedy co až vydržíte. Zda se dokážete srovnat s realitou, přenést se přes to, že ho později uvidíte v objetí s jinou ženou, nebo ho potřebujete dostat z očí. To víte Vy.

    Nemám nic proti jednadvacetiletým klukům, o pět let mladším než žena, ale obávám se, že indicie, které mi předkládáte, naznačují, že mládenec ještě nemá příliš vztahových zkušeností, respektive nechápe, jak vztahy fungují a k čemu jsou dobré. Z mého pohledu je pro Vás velké štěstí, že to skončilo a můžete si najít někoho vyzrálejšího, nebo případně později potkat toho samého chlapce, ale už moudřejšího – například poté, co si uvědomí, co ve Vás ztratil (pokud je tohoto uvědomění vůbec schopen).

    On důvod neudal, já Vám ho řeknu: Pro něj je vztah prostě komplikace. Raději bude sám, protože pak se nemusí starat o další bytost, řešit s ní i její problémy, svěřovat se, sdílet, vytvářet kompromisy, omezovat se. To je jeho pohled. Pro vyzrálejšího partnera to vše bude naopak argument, proč ve vztahu být. Tím vším totiž jedinec posiluje. On to cítil jako oslabení.

    Dám Vám analogický příklad: Jste sportovkyně. Potkáte v posilovně kluka, který tam chodí o pět let méně. V podstatě teprve začal. Vedete ho nejprve s malým závažím, a on se zlepšuje. Ale pak už ho to začne unavovat. Ví, že ho čeká stále větší zátěž. Že už to nikdy nebude snazší. Že by místo chození do fitka mohl dělat spoustu „příjemnějších“ věcí, třeba ležet na gauči, koukat na telku a cpát se. Proč se má omezovat?

    Není to chyba Vaše, ani posilovny. On prostě zatím nepochopil, že s Vámi by byl silnější, že ve vztahu by měl zázemí a že ho vztah (tak jako posilovna) ve skutečnosti nevyčerpává, nepřipravuje o sílu, ale naopak sílu mu dává. Protože člověk v posilovně sílí, zvládne víc. Tak jako ve vztahu. Ale jeho pohled je začátečnický – vztah je moc práce, a hotovo.

    Nemyslím, že byste se měla příliš trápit. Jestli chcete, takových začátečníků Vám pošlu celé vagony – vyberte si! Skutečný vztah má ale smysl budovat jen s tím, kdo chápe jeho výhody. A k tomu musí člověk dospět. Váš partner k tomu potřebuje ještě dost času, zkušeností a hlavně ztrát lidí jako jste Vy.

    Takže – odpověď na otázku – kdyby bylo na mě, zůstanu v práci, s nadhledem a budu naopak ten, kdo druhému začne chybět.

    Mimochodem, obsáhle to řeším v knihách Dvanáct srdcí, Protože a Cítit rozumem, myslet srdcem. Jsem si jist, že ani jednu jste nečetla.

    Váš Petr