Miluje mě. Proč necítím totéž, když tolik chci?

    1 147 views
    - Reklama -

    On ma bezpodmienecne lubi a ja jeho nie, velmi ma to mrzi a dva roky s tym bojujem, pretoze si neprajem nic viac, ako zalubit sa do neho… Je mi s nim dobre, nechcem ho opustit, nikdy by som lepsieho nenasla, ale je to rozum, co mam spravit so srdcom? Velmi ma tu frustruje, aj kvoli mne, aj jemu, nedokazem sa pretvarovat, takze mu nedokazem dat to, co by si zasluzil. Som k nemu otvorena, vie ako to je, a napriek tomu ma stale chce. Obaja mame 32 a uz sa bojime hladat ďalej, je to neskutocne tazke uz len tym, ze ked on neciti istotu, tym viac sa jej dozaduje, straca hrdost.

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem vysvětluji, proč se dostává do takto zdánlivě nesrozumitelných vztahů.

    Nemá smysl znásilňovat své srdce, to by ani Vašeho přítele netěšilo. Lásku lze probudit (pokud jste četla knihu Protože, v ní zmiňuji jak). Ale principiálně je problém už v tom, že směšujete srdce a rozum. Srdce ví, proč to necítí, jen rozum to ještě nechápe.

    Zajímalo by mě, CO je to, co mu nedokážete dát – co by si zasloužil. Nepodporujete ho? Nestojíte jeden při druhém? Nejste si blízcí? Je Vám málo to, že jste přátelé? Buď partneři, nebo nic? Je problém v těch slovech Miluji Tě? Nebo ve fyzickém sblížení? Promluvte si spolu, CO vlastně vám dvěma schází.

    Váš přístup je správný v tom, že jste upřímná a otevřená. Není ale důvod, abyste se trápila. Tak jako u něj není důvod, aby Vás přesvědčoval, nebo tlačil do bezvýchodné situace, ve které se sama necítíte komfortně. Láska nemůže být vynucena.

    Buď vyraší i mezi přáteli, ale všechno má svůj správný čas. Tak jako není možné, aby tatínek chtěl už už vidět své dítě, ale žena byla teprve ve třetím měsíci těhotenství. Důvěřujte trochu životu. Třeba má pro vás oba překvapení.

    Anebo vyraší ve Vás v okamžiku, kdy půjdete přes ulici a potkáte někoho výjimečného. Jestliže se blokujete jen pro svého přítele a nehledáte dál, nedivte se, že pravou lásku nepotkáváte a že se srdce brání obětovat někoho, kde maximální city nemá.

    Představte si hypotetický případ, kdy se vezmete a budete mít děti. A v tom potkáte někoho, do koho se zamilujete. Z racionálního rozhodnutí (být s někým, koho nemiluji) se stane katastrofa pro něj i pro Vás. Skoro neřešitelná situace. Vždyť Vám nijak neublížil, tak proč od něj odcházet? Ale copak si to srdce, milující jiného, dá vysvětlit?

    Když se já otočím za svým životem, tolikrát jsem potkal skvělé ženy, některé mě i milovaly. Ale to ještě neznamená, že já jsem byl pro ně ten správný, a ony pro mě. Nakonec si našly mnohem lepší muže, se kterými jsou velmi šťastné. A já jsem také nelitoval.

    To, co nám zůstalo, je skvělý vztah a přátelství. Ano, když se vidíme, občas jim srdíčko zabuší, protože i přátelství dokáže mít odstín lásky a potřebnosti. Ale to neznamená, že musíme nezbytně žít s tím, kdo se do nás zamiluje. A obětovat tak vlastní lásku, která čeká na objevení.

    A pokud je tento přítel ten pravý, myslím, že v okamžiku, kdy zkusíte vztah s někým jiným, to poznáte – jak Vám chybí, jak na něj myslíte, jak bez něj nemůžete být, jak je vlastně to ten osudový. A že tohle srdce potřebovalo prožít – vztah s někým jiným. Pro srovnání.

    Přečtěte si mou novou knihu, pomůže Vám.

    Váš Petr