Nosí v sobě staré stíny. Jak je prosvítit?

    477 views
    - Reklama -

    Jsem s partnerem tři roky, od začátku tvrdil, že se necítí na druhé dítě, když je rozveden a odešla od něj manželka i se synem. První rok si toho prožil se mnou hodně, rekonstruovala jsem svůj byt, on má taktéž svůj. Byl ohleduplný, rád se mnou trávil čas, pomáhal, nic jsem nemusela říkat několikrát. Posledních osmnáct měsíců má neustále práci, o všechno ho žádám několikrát, až vybouchnu, a jsem někdy i sprostá, protože mi řekne, že je mu to jedno. Je pět dní ode mně, věci některé tu stále má, ale najednou rodinu nechce a neustále NEVÍ, prý, že se nezměním. Máme každý svůj byt a buď jsme byli u něj, či u mě. Na rodinu přistoupil, ale neustále toto téma mění na ANO/NE. Co s tím, co si o tom myslet?

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Neznám jeho pohled, nicméně je patrné, že jeho jednání funguje na příčinné souvislosti, to znamená, že to, jak se chová, je reakcí na to, co se mu děje. Nejprve reagoval na negativní zkušenost s první ženou, nyní na negativní zkušenosti s Vámi. Rozhodně mi ve Vaší zpovědi chybí důležitá pasáž, která by osvětlovala, proč se změnil. Proč najednou není nápomocný. Muselo to mít důvod. S ochoty se stala postupně apatie. A patrně to bylo i nějakými jeho domněnkami, kterými už si odpovídá na to, co někdy zažil (a vůbec o tom nemusíte vědět).

    Určitě byste si oba měli přečíst knihy Protože a Cítit rozumem, myslet srdcem. Nevěřím, že chce být bez Vás. Jen chce, aby to nedopadlo tak, jako v předchozím vztahu. Proto se brání rodině, respektive váhá.

    Musíte spolu mluvit. A hlavně se podívat do jeho minulost. Do takzvaných asociací (popisuji v knize). On totiž Vaše jednání spojuje s něčím v minulosti. S něčím, co vedlo ke zklamání.

    Držím palce, ať najdete cestu k sobě. Od sebe, to je vždy snadné. Ale jemu to problém nevyřeší. Naopak, spíše umocní.

    Petr