Přítel se směje tomu, co mi vadí. Proč mu vlastně říkám „přítel“?

    718 views
    - Reklama -

    „Můj přítel má kamarádku, vlastně má spoustu kamarádek, ale konkrétně ona mi dost vadí. Žárlím na ni a myslím si, že mám i svoje důvody. Lhal mi kvůli ní, začal s ní dělat koníčky, které dřív dělával se mnou, pravidelně se s ní schází. Měla jsem s ní určité rozepře, za které jsem se jí ve finále omlouvala, vytáhla jsem si ji sama i na pivo, abychom si to samy vyříkaly. A stejně se mi za zády oba dva smějí a mají ze mě srandu. Dost mi to ubližuje. Připadá mi, že je spíš na její straně a pořád opakuje, jak ona neudělala nikdy nic špatného a jediný, kdo má pořád nějaké problémy, jsem já. Na konci měsíce se spolu máme stěhovat do bytu a čím víc se to blíží, tím víc mi připadá, že to byla chyba.“

    Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete. Upřímně, kdybyste hned na začátku napsala „můj nepřítel“, neviděl bych na celém popisu nic divného. Když ale píšete „můj přítel“, divné je to celé.

    Mám pro Vás jedinou otázku: Proč mu říkáte „přítel“?

    Přítele (partnera) nedělá to, že se rozhodnete mu tak říkat, ale že se tak chová. Láska není slovo nebo pocit, ale čin. Tohle nemá s partnerstvím společné ani to slovo.

    V jeho hlavě jste možná spíše jen kamarádi, kteří se rozhodli sestěhovat, aby ušetřili náklady za byt, ale nic partnerského u vás nevidím. A je úplně lhostejné, jaká je realita. Podstatné je, že tento muž zjevně dělá něco, co Vám vadí, ví o tom, protože jste mu to řekla, a on v tom s úsměvem pokračuje dál. Partnerství není ubližování a ubližování není partnerství. Takže opakuji otázku: Proč mu říkáte „přítel“?

    Doporučuji Vám knihu Dvanáct srdcí, která je o pochopení takového jednání „chlapů“.

    Petr