Proč mě míjejí pozvání na kávu?

    1 012 views
    - Reklama -

    Mám 44 let, jsem rozvedená, synovi je dvanáct. Jsem na volné noze, NĚJAK nás uživím, ale sláva to není. S možností zaměstnání je to v mém případě komplikovanější a navíc svou živnost miluju. Čas dělím mezi práci a syna, další už nestíhám časově ani finančně. Vlastně už šest let jsem bez partnera, a přestože se s lidmi snažím potkávat nejen při práci, míjejí mě jakékoli vztahy či jen pozvání na kafe… Mimochodem, tak to bylo i před manželstvím a okolí nechápe proč. Co mě trápí nejvíc – pocit, že nemám žádný nárok na nějaký vztah, když nejsem schopná se sama uživit na lepší úrovni. Jak z toho ven?

    Děkuji za otázku i důvěru, s jakou mi píšete.

    Vaše slova jsou psaná smutným rozumem i smutným srdcem. Kde jsou negace, nejsou pozitiva. Ne proto, že by ta pozitiva neexistovala, ale Vy si je neuvědomujete, nepřipouštíte. Tak já nějaká navrhnu, ano?

    1. Jste soběstačná
    2. Jste příkladem svému synovi
    3. Děláte to, co máte ráda
    4. Váš čas je zcela vyplněn tím, co je pro Vás důležité (práce a syn)
    5. Nemáte vedle sebe kohokoli, kdo by Vás otravoval, odrazoval, naléhal, abyste se zřekla buď práce, která Vám tolik nevydělává, nebo syna, který Vám přece bere čas na radovánky.

    Pointa je, že kdybyste vymazala bod 5 (měla vedle sebe někoho špatného), zhroutí se Vám automaticky body 1 až 4. Tudíž: Váš život je v pořádku. Jen Vám chybí víc lásky. Možná ji nemáte dost ani pro sebe (vyčerpáváte ji všechnu ve prospěch syna a práce) a na sebe trochu zapomínáte. To je první, co byste měla změnit.

    Jistě existuje obrovské množství toho, co máte ráda. Nemusí to stát balík peněz. Možná to je prostředí, možná společnost, možná prožitek, každopádně něco, co Vám dá dobrou energii. Tím bych začal. Se změnou Vašeho pocitu se změní i svět, jak ho chápete, ale také energie, kterou vyzařujete. Smutnou ženu, která si neuvědomuje, jak je požehnána, žádný muž ve svém životě nechce. Tak proč ji zvát na kafe?

    Za mě jste obdivuhodná a příkladná žena. Možná v sobě máte nějaké zarezlé myšlenkové stereotypy, možná nějaké vzorce po rodičích, ale z nějakého důvodu, na který byste měla přijít a najít ho v sobě, ve své minulosti, se domníváte, že nejste hodna lásky. Jistěže jste. Ale ta láska musí začít u Vás.

    Je to jako v přírodě. Aby květina přivábila včelu, nemůže vadnout. Musí rozkvést a zavonět štěstím a energií. Vás od štěstí a energie nedělí nic jiného než vlastní hlava. Nevím, jestli je to pouze momentální slabost – pokud ne, jednoznačně doporučuji magazín FC, který se na změnu myšlení směrem ke štěstí a dobré energii zaměřuje.

    Pokud to byl jen krátkodobý splín, podívejte se prosím na mé knihy 100 nejkratších cest k Tobě a Cítit rozumem, myslet srdcem. Věřím, že Vám pomohou.

    Upřímně, o Vás nemám strach. Vím totiž, že vše krásné máte před sebou. Jen si to musíte „dovolit“. A Váš pocit, že nemáte nárok na vztah jen proto, že se neuživíte na nějaké vyšší úrovni, je velmi legrační. Vůbec nevím, jak Vás taková souvislost mohla napadnout.

    Naopak PRÁVĚ PROTO, že si nemůžete dopřát všechno, je pro muže o to snazší Vás začít hýčkat.

    Takže: splín stranou. Nástroje na to jsem Vám doporučil. Zbytek (zda budete číst) je na Vás.

    Držím palce.

    Váš Petr