Proč mi chybí ten, který mi dal tolik bolesti?

    970 views
    - Reklama -

    Manžel tragicky zahynul. Po jeho smrti se odkryly nevěry, vytunelování společného účtu a život s milenkou v pronajatém bytě, napůl s pobytem doma. Během manželství lži, fyzické násilí, psychické nátlaky, nekontrolovatelné výbuchy vzteku před dětmi i na veřejnosti. Proč jsem zůstala? Pro krásná slova o osudovosti našeho vztahu, o lásce, o výjimečnosti mé osoby. To vše prvních 10 let. Pak přivedl domů jednu ze svých milenek, aby mi řekl, proč je ona lepší. Pak jsem zase byla lepší já … stále dokola dalších 12,5 let až do jeho smrti. Přesto mi chybí, mám ho silně pod kůží a nedokážu mít jiného.

    Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete. Ano, máte ho silně pod kůží, dokonce jste v několika větách popsala, CO z jeho osobnosti máte pod tou kůží hluboce zaryté. Není tam mnoho dobrých slov. Ani jedno o tom, že byl skvělý partner nebo skvělý otec. Takže se ptejte: CO Vám vlastně chybí?

    Já tvrdím: Chybí Vám 1) vypořádání se s minulostí, 2) člověk, který nic z výše uvedeného dělat nebude. Nedokážete mít jiného, protože nejste vypořádaná s minulostí. Nemůžete vytvářet budoucnost, když nemáte uzavřenou minulost. Popisujete, kdy jste byla horší, kdy lepší, ale proboha partnerský vztah není turnaj, ve kterém můžete být ráda za to, že se dostanete do finále. Obávám se, že ovlivňoval Vaši sebehodnotu a od chvíle, co tu není, vlastně nevíte, co si o sobě máte myslet, jaká je Vaše role, nejraději byste ho měla zpět, abyste se zeptala: Zač vlastně stojím? Jsem lepší, či horší než jiné?

    Protože o mrtvých se nemá mluvit špatně, pomlčím o něm. Vy jste tu zůstala proto, abyste konečně začala žít podle sebe, naučila se to. Každá Vaše věta je spojena s nějakou negací. Já souhlasím s jedinou: že ten vztah byl osudový. Že Vás má něčemu naučit. Můj pohled je, že si zasloužíte konečně opravdovou lásku, bez lží, násilí, nátlaku. Bez manipulace – to slovo jsem původně nechtěl použít.

    Lidé, kteří projdou manipulací, se cítí závislí na člověku, který jim snížil sebehodnotu. Zůstávají ve vztahu, kdy například partner má otevřeně milenku, protože si myslí, že nyní se rozhoduje o jejich sebehodnotě – že musejí vyhrát, a pak budou mít nějakou hodnotu. Ale tak uvažují proto, že svou hodnotu spojují s hodnocením druhého.

    Položte si, prosím, otázky:

    • Zasloužila jsem si takový vztah?
    • Zasloužím si v něm zůstávat (myšlenkově) i dávno poté, co skončil?
    • Copak si nezasloužím být šťastná?

    Moje odpověď na všechny tři otázky zní: Zasloužíte si mnohem víc. Přečtěte si mou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. A vykročte z minulosti.

    Váš Petr