Proč odchod od špatného partnera vnímám jako životní prohru?

    682 views
    - Reklama -

    Podle Vaší knihy Protože jsem čekanka a on slaboch. Když jsem našla svoji cestu, začal mě ignorovat, objímat jiné ženy a šeptat jim do ouška. Skončila jsem na psychině, elektrošoky, antidepresiva. Po třech letech jsem se otřepala, začala zase žít a stýkat se s podporujícími lidmi. A najednou se diví, že ho opouštím. Nevyužil spoustu šancí, které jsem mu dala, a teď, když ho už nechci vidět, mě najednou chce zpátky. Nevěřím, že se dokáže změnit. Přesto to příliš bolí. Je to pro mě životní prohra. To snad ani není dotaz. Vím, že nemá smysl mu dávat další šanci. A já si zasloužím mnohem víc.

    Děkuji za Váš důležitý příběh, který ukazuje jednak to, že se z takového vztahu stojí za to vymanit, a jednak to, s jakými pocity jste odešla. Co ve Vašem popisu zbývá, je to, co teprve přijde, a to je přehodnocení věty: Je to pro mě životní prohra. Naopak, vážená, je to Vaše ŽIVOTNÍ VÝHRA.

    Nyní to hodnotíte negativně, protože jste odešla s negativním nábojem. Negativní pocity vytvářejí negativní myšlenky a soudy. Ale s odstupem času to vyhodnotíte nepochybně pozitivně. Důležité je vydržet, nevracet to.

    Pokud Váš rozum už dospěl tak daleko, že VÍTE, že mu nemá smysl dávat šanci, jste na dobré cestě. Bolí to, samozřejmě, a je to dobře, že to bolí. Jen ať to bolí ještě víc. Ať si to pamatujete a už nikdy nechcete stejnou bolest zažít znovu.

    Nemám o Vás strach. Prošla jste si peklem proto, abyste z toho pekla vyšla. Ani na minutu nepochybujte o tom, že jste vyšla silnější, jen Vám to teprve dojde. Jednoznačně Vám doporučuji svou novou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. Nejenže Vás udrží v pocitu, že si zasloužíte mnohem víc, ale pomůže Vám dojít ke skutečnosti – k tomu, co si opravdu zasloužíte.

    Máte před sebou všechno krásné. Závidím Vám. Tak nepřestaňte jít.

    Váš Petr