Proč za mnou nešel, když to bylo takové souznění?

    1 141 views
    - Reklama -

    „Prozila jsem rocni vztah se zenatym muzem. Ja sama jsem stale ve vztahu, mame dve deti, ale chci odejit a chtela jsem uz i driv. On mne kontaktoval s tim, ze byl take ve vztahu nespokojeny. Doslo k velkemu sblizeni, souzneni. Zamilovali jsme se. Planovali jsme spolecnou budoucnost. On miloval poprve, nikdy toto nezazil, ani se svou zenou, nikdy do ni nebyl zamilovany. Potom odesel, neunesl tihu situace. Vim, ze se trapi, oba se trapime. Lpi na svych detech, na vsem kolem, pritom rika, ze se mnou poznal to, co v zivote nepoznal, atd. Od spolecnych znamych vim, ze chatra, ze se uzavrel do sebe, ze zkratka trpi. Rikam si stale, ze si toto vybral, a musim to tak brat. Proc clovek neprijme lasku, ale vezme si smutek?“

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Předně, v knize Cítit rozumem, myslet srdcem se věnuji těmto typům karmických vztahů. Přečtěte si ji, stejně jakou knihu Protože, kde vysvětluji, proč muži nejdou za ženami, kterým tvrdí, jak jsou s nimi bezkonkurenčně šťastní. Dají Vám odpovědi.

    Nicméně dovolte alespoň několik poznámek. Nemám rád, když se hledají složitá vysvětlení pro jednoduché situace. Poznal jsem až příliš mnoho mužů na to, abych věděl, jaký je rozdíl mezi tím, co ženám tvrdí, a skutečností. Vy od třetí věty svého popisu tlumočíte své dojmy. Jak víte, že byl ve vztahu nespokojený? Jak víte, že došlo oboustranně k souznění? Jak víte, že i on se zamiloval? Jak víte, že myslel vážně společnou budoucnost? Jak víte, že takto miloval poprvé, že toto nikdy předtím nezažil a dokonce že do své ženy NIKDY nebyl zamilovaný? O jaké „tíze situace“ mluvíte?

    Hovoříte za něj, jak moc se trápí a jak s Vámi poznal to, co s nikým předtím. Věřte mi, že za osm let, co s muži, angažovanými v těchto případech, mluvím, jen zlomek myslel vážně to, co říkal. Zejména jde-li o ženaté muže. Jejich známosti vždy žily v pocitu, že muselo dojít k nějaké tragédii, nepochopení, myšlenkovému zlomu, a v tomto bylo utvrzováno i společné okolí. Důvod byl jediný: aby milenka NIKDY nešla ověřit fakta k manželce. Asi nejvěrněji to popisuje film Medvídek.

    Muž nemá racionální důvod začínat si paralelní vztah, pokud současně lpí na dětech. A jestliže podlehne svým emocím a začne si paralelní vztah, pak na dětech nelpí. (To nemluvím o mileneckých vztazích, které jsou předurčeny k záhubě, ale o vážném vztahu, kam chce od začátku přejít). Buď rozum, nebo emoce. Buď na dětech záleží, či nezáleží. Pokud se mužův názor změní, pak jen proto, že si uvědomí (zředí emoce svým rozumem), že i s milenkou by to časem mohlo být stejné (z praktického pohledu) jako s manželkou.

    Kdybych tedy přijal Vaši tezi jako skutečnost, pak by jeho chování nemělo logiku ani smysl. Byl by blázen, který neví, co chce, a dobrovolně se ničí. Ale tohle muži nedělají, i když by si to ženy přály. Zkuste si připustit něco, co asi nechcete: Co když je vysvětlení prosté? 

    Co když Vaše přání bylo otcem Vaší myšlenky? Co když on nebyl ten, koho jste měla vidět, ale ten, koho jste chtěla vidět? Co když to nebylo tak, že by si najednou uvědomil tíhu celé situace, ale od začátku věděl, že tato cesta je slepá? Co když ve svém soukromém životě není zdaleka tak nešťastný? Dokážete si připustit takovou variantu? (Předpokládám, že ne.)

    Ženy mají o mužích tu představu, že se nechávají ovládat emocemi. Ale muži nejsou ženy. Muži nejsou emoční stvoření. Muži jsou racionálně, nikdy neignorují realitu. Muži se až krutě nemění. I když milují emoce, jen zřídka kvůli nim zboří to, do čeho dlouhodobě investovali. Budou tisíckrát proklínat svůj milovaný klub, když prohraje, ale nikdy ho nepřestanou milovat.

    Proto pochybuji, že Váš přítel svou ženu NIKDY nemiloval. Pak by neopovrhl ženou, kterou miloval naopak JEDINOU. Ženy rády vidí muže, který „chátrá“ a „uzavírá se do sebe“. Ale když s těmito muži mluvím, jen se usmívají a vysvětlují, že se „skrývají“ před tou ženou. Hlavně ji nerozdráždit, nedat jí do hlavy pochybnost, nechat ji při své představě, že muž raději upřednostní racionální neštěstí před iracionálním štěstím. Že raději upřednostní odpovědnost za děti před odpovědností za své činy. Že raději pohřbí své sny, když je má konečně nadosah.

    Věřte mi, že větu „Chci ze vztahu odejít a chtěla jsem už i dřív“ řekne mnohem pravděpodobněji žena než muž. Tak jako jste mi ji napsala Vy.

    Řekne-li to muž a myslí-li to vážně, pak to také udělá. Zejména kdyby měl přijít o životní lásku, za kterou tak dlouho šel.

    Více je v mých knihách.

    Petr