Stále ode mě odchází ke své ženě, NEVÍ. Co mám dělat?

    822 views
    - Reklama -

    Poznali jsme se, měla jsem ho ráda, byli jsme kamarádi, nejlepší kamarádi, zamilovali jsme se do sebe, bylo nám dobře, každá chvíle byla skvělá, ale jeho manželka otěhotněla, on neví, co chce, je ztracený v životě, opustil mě, nebyli jsme v kontaktu, ale po půl roce se opět objevil a všechno bylo na jeden večer jako dřív, řekl, že se trápí, že mu chybím, ale teď, zase prázdno, nekomunikuje, jsem zoufalá… Co mám dělat?

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Pokud si s někým výborně rozumíte, není to náhoda. Může to být blízká duše, se kterou máte společnou minulost a patříte k sobě. Pokud znáte mou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, víte, že Vaše setkání může být součástí „předurčeného osudu“ (věnuji tomu celou část knihy, a tak to neumím popsat jednou větou – v knize to je), tedy i překážek, které má zvládnout překonat. Jemu se překážky znásobily tím, že jeho žena „jako z udělání“ otěhotněla.

    Já neznám jeho život, jeho náhled ani jeho vztah, tudíž nemohu soudit, zda je šťastný ve svém partnerském soužití a hlavně zda se cítí všeobecně naplněný. Vy mi určitě budete tvrdit, že ne, a je to možné. Proto lavíruje. Současně je zodpovědný (alespoň do té míry, že mu není příjemné podvádět svou ženu), což jednou může být dobré znamení pro Vás – jistě byste nechtěla, aby se k Vám choval tak jako ke své současné ženě.

    Rozumím jeho odmlčení i vnitřnímu dilematu. Ale v knize detailně popisuji, jak postupovat, a to jak z Vaší, tak z jeho strany.

    To, co teď řeší, je vyrovnání se s přítomností, respektive s minulostí. Pokud mu do toho budete skákat, on své dilema nikdy neuzavře. Je velmi možné, že Vás ve své budoucnosti chce, ale jeho soupeřem není ani tak žena nebo dítě, ale on sám. Nakonec, v knize to je ukázáno na konkrétních příkladech.

    Petr