Ublížili mi v práci. Proč se bojím odejít?

    349 views
    - Reklama -

    Po rodičovské dovolené jsem nehezkým způsobem v práci přišla o místo, nejenže zaměstnavatel odmítl dodržet moji pracovní smlouvu, ale navíc mi místo přebrala bývalá kolegyně, údajná kamarádka, s pomocí dost velké protekce. Pořád to bolí, protože jsem ve firmě zůstala. Jenže se bojím odejít, zůstávám kvůli platu, nová práce mě nebaví, bojím se udělat změnu, přestala jsem si věřit, uzavřela se do sebe. Dvacet let snahy a poctivé práce zmizelo mávnutím, kolegové mi řekli: „Buď ráda, že máš práci“. Z neustálého nervování minulostí se mi rozjely zdravotní problémy (dráždivý trakčník atd.). Postrčte mě správným směrem.

    Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete.

    Celé Vaše psaní je negativní. Předně Vám tedy doporučuji připustit si příčinnou souvislost mezi následkem a příčinou. To jest: že zdravotní problémy mohou plynout právě z Vašich pocitů a přesvědčení, ve kterých můžete být i zacyklena.

    Křivda, sebelítost, sražení sebevědomí, sebehodnoty, sebepřijetí, pocitové sebepoškozování – to všechno může být příčina Vašeho zdravotního stavu. Chcete-li změnit následek, musíte odstranit příčinu. Začít jinak pracovat s křivdou, sebelítostí… a vším ostatním.

    Kdybych vstoupil do Vaší vnitřní bubliny, pochopím všechny Vaše negativní pocity, které se ve Vás rozhostily a přecházejí až v přesvědčení, že Vás současná práce nebaví (jak by mohla, jestliže jste negativně zacyklena), a přeplněnost strachem. Zvenčí však všechno vypadá jinak, a to je třeba, abyste učinila i Vy. Podívala se na svou pozici s nadhledem a odstupem. Pomoci Vám může čas, anebo podívání se do knihy Cítit rozumem, myslet srdcem. Zvažte to. Ta je právě o tom, aby lidé ve výhradně emočním rozpoložení více zapojili rozum, a ne proti sobě, jak to děláte Vy.

    Ve Vaší vnitřní bublině jsou vlastně na vině všichni. Váš šéf, Vaše kolegyně i Vy. Rád bych Vám ale řekl, že Váš zaměstnavatel si může vybrat, koho chce (to je fakt), na základě jakýchkoli svých preferencí (i se rozhodnout výhradně protekčně) i s rizikem, že tím přijde o lepší pracovní sílu. To je problém zaměstnání. Vůbec nezáleží na tom, co jako zaměstnankyně odvádíte; o Vás prostě rozhodují jiní. Tečka. S tím se musíte sžít, nebo jděte podnikat.

    Do sebe jste uzavřena proto, abyste si vše v hlavě správně srovnala. Potřeba uzavřít se přichází tehdy, když člověk obrací city i rozum proti sobě. V uzavřenosti s tím přestává, protože dokonale cítí, jak sám sobě vlastně škodí. A že je hloupé zabývat se šéfem nebo kolegyní, protože to není Váš život. Vy nepotřebujete šéfa, který Vás obětuje bez ohledu na Váš pracovní přínos, Vy nepotřebujete řešit ani kolegyni, která prostě využije všechny možnosti, aby se víc prosadila. To je všechno jeho i její problém. Ne Váš.

    To, že máte aktuálně strach změnit místo, je správné. Musíte zůstat, alespoň po nezbytný čas, na současném místě. Kdybyste odešla jinam, pak si s sebou vezmete i svou negativitu a uzavřenost (protože nic nejde uspíšit, ani těhotenství ne, natož vyrovnání se s životem), a nové místo by se Vám také nelíbilo, bez ohledu na to, jaké je. V tomto rozpoložením se Vám prostě nebude líbit nic. Možná ani moje odpověď.

    Do svého života zkrátka potřebujete dostat víc světla. Víc pozitivních emocí. Pohled dopředu, ne zpět, protože vpředu je něco, na co se můžete těšit. Nesmí se stát, aby všechno dobré bylo jen za Vámi. Všechno dobré je před Vámi, ale abyste k tomu došla, nesmíte pořád stát na místě. Začněte se o sebe starat. Dělejte to, co Vám dělá dobře. V nové knize to obsáhle popisuji. Pořiďte si ji a zakousněte se do ní. Změní Vám pohled.

    Nemám o Vás dlouhodobě strach. Už tím, že Vám současný stav vadí a svěřujete se mi s ním, ukazujete, že v sobě to světlo chcete objevit, zapálit. Tak otevřete tu knihu. Začnete se mít ráda. A až se to stane, začnete i v pracovní oblasti činit takové kroky, které budete cítit jako správné. A strach už nebude překážkou – protože SE BUDETE MÍT RÁDA.

    Váš Petr