Utnula jsem kamaráda s výhodami. Proč se cítím špatně?

    1 072 views
    - Reklama -

    „Mám za sebou vztah s výhodami, ani nevím, jak jsem do něj spadla, stačila menší chyba v komunikaci a už jsem tam byla a hrozně se zamilovala. On pochopitelně ne. Musela jsem odejít, on se mnou chtěl zůstat v kontaktu a v přátelském vztahu. Ale já to nezvládala. Pořád jsem měla tendence psát mu a vědět, jak se má, co dělá… On mi napsal, že ke mně citovou vazbu nemá a že mu stačí napsat dvakrát do měsíce… To bych nezvládla a trápila se dál, tak jsem zrušila kontakty a utnula to definitivně… Můj dotaz zní, jak se přes to přenést, že mi v podstatě ten člověk umřel, že tu najednou není. Mám 3 děti a funguju na bazál, dám jim, co potřebují, ale jinak jen sedím, ležím a brečím. Chybí mi jiskra, víra, naděje.“

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Začnu od konce. To, že Vám chybí jiskra, víra, naděje je čí chyba? Proč to spojujete s expartnerem, který z mého pohledu neudělal nic zle. Naopak Vám férově řekl, že k Vám nic necítí. To, že Vás tato informace zabolela, je přirozené, protože bolest je fyzická reakce na vnější podnět, které se nemůžeme vyhnout, ani ji ovlivnit. Všechno následující je ale už utrpení, které si způsobujete sama svým přemýšlením.

    Zřejmě neznáte můj magazín FC, který vychází každé dva měsíce a učí pracovat s vlastním myšlením. Točíte se v kruhu, protože jste se zacyklila v představě „Toto je jediný člověk, kterého kdy mohu milovat, a zrovna on mě nechce.“ Ale to je mylná představa.

    Opravím Vás: To, co Vám opravdu chybí, je láska. Předně láska k sobě. A pak alternativně láska někoho dalšího (myslím tím někoho, kdo Vás dokáže milovat, ne muže, který Vás milovat nedokáže a nechce). V tuto chvíli bych ale žádnému muži nedoporučil s Vámi jít do vztahu, protože byste jen bědovala, jak byl ten předchozí úžasný…

    Musíte předně pracovat na sobě. Nacházet v životě to, co Vás těší. Být za něco vděčná. Nenašel jsem ani jednu zmínku v tomto směru. Vyprávíte, jak Vám vlastně umřel milovaný člověk, a přitom vedle sebe máte tři děti, které zmíníte dvěma slovy. Jakou pro Vás mají hodnotu? Žádnou? Nebude Vám vadit, když se jim všem zítra něco stane?

    Za co jste vlastně ve svém životě vděčná?

    Jakou energii dáváte svým dětem (kromě té negativní)?

    Co děláte pro to, aby Vám v životě bylo dobře a cítila jste se šťastná?

    Jste v situaci, kdy nemáte VŮBEC ŽÁDNÝ problém. Jen od Vás odešel člověk, který s Vámi vlastně nikdy nebyl. Opravdu chcete mít ve svém životě člověka, který k Vám nic necítí? Takový život by Vás potěšil? To snad ne.

    Věřím, že to, co cítíte Vy, cítí i Vaše děti. Nemají nikoho, kdo by je opravdu miloval. Mají jen zaopatřovatelku, která řeší svůj osobní svět a štěstí. Věřte mi, že nejlepší způsob, jak se postarat o druhé, je postarat se o sebe. A nejlepší způsob, jak rozdmýchat v někom lásku k Vám, je rozdmýchat ji předně v sobě.

    Vám sebeláska fatálně chybí. Zjevně jste nečetla ani knihu Protože, kde píšu, jak se dá vyvolat v „nemilujícím“ člověku láska k Vám. Zkuste si doplnit informace. Bude jako světlo, které Vám posvítí v tunelu. Já neovlivním, jestli za tím světlem půjdete, ale rozhodně i Vy víte, že je třeba něco změnit – předně ve Vaší hlavě. Dodat tam víc sebeuvědomění, radosti a lásky. A možná i vděčnosti za to, co považujete za samozřejmé a možná i otravné, ale co je v tuto chvíli Vaší základní hodnotou. A to jsou Vaše děti. Nepřeji Vám, abyste o tuto hodnotu přišla a teprve pak se OPRAVDU začala trápit zjištěním, že důležití v životě nejsou lidé, kteří nás nemilují, ale ti, kteří nás milují. Toto, být učitel, Vám dám za domácí úkol stokrát opsat na papír.

    Držte se a zabývejte se lidmi, na kterých dlouhodobě záleží, ne na těch, na kterých nikdy záležet nemělo.

    Petr