Už nedokážu ustát jeho agresivitu. Co mám dělat?

    475 views
    - Reklama -

    „Vyrůstala jsem v rodině alkoholika, násilníka, byla jsem nechtěné dítě. Můj starší bratr byl agresivní a sexuálně mě zneužíval a několikrát se mě pokusil zabít, když mi bylo 9 let. Máma se to nikdy nedozvěděla. Rodiče již zemřeli. Můj manžel je cholerický, neustále nespokojený, egoistický, arogantní se zájmem pouze o peníze. Nikdy mě nevnímal, jsme spolu 30 let. K dcerce se ale překvapivě chová hezky, vzorně, lépe než většina otců. Vztah nám nefunguje, je závislý na pornu a ke mně se chová jen jako k další z videa. Doma má pro sebe velké množství sexuálních pomůcek, bojím se, že je dcera najde. Vždycky mě srazí zpátky jeho agresivita, nedokážu ji prostě zvládnout. Nevím už, co dál.“

    Děkuji za důvěru, s jakou mi píšete.

    Vybrala jste si muže, který odpovídá Vaší představě normálního partnera z dětství (viz otec). Zvykla jsem si dělat to, co nechcete, nebo že nezáleží na Vašem názoru. Roli Vašeho bratra převzal do značné míry rovněž manžel. Otce a bratra jste si zkrátka spojila v jednu osobu, s níž nyní žijete. Abyste dětstvím dokázala proplout, naučila jste se na všem vidět to lepší, a proto i na partnerovi, který má tolik nectností, a přesto s ním zůstáváte dál po třiceti letech, vidíte jeho dobré chování alespoň k jinému členovi rodiny, když ne k Vám. Kdyby se nechoval hezky k dcerce, najdete si něco jiného, co ospravedlní Vaše setrvávání v tomto vztahu.

    Dotaz jste žádný nevznesla, nejspíš Vám šlo o to pouze se svěřit, protože Váš život je výsledkem Vašich rozhodnutí. Možná máte i nyní v dospělosti pocit, že nemáte žádnou volbu, ale tu máte v každém okamžiku. Možná jste si sepsala seznam ctností a nectností svého muže ne proto, abyste porovnala počet pro a proti, ale abyste zjistila, že i když na seznamu ctností je jedna jediná věc, je to argument pro setrvání. To je Vaše vidění toho dobrého i na zlém.

    Jsem si jist, že jste nikdy nečetla žádnou mou knihu, ani žádné vydání mého magazínu FC. Věděla byste, proč zdaleka nejhorší verzí není to, aby Vaše dcera našla nějakou sexuální pomůcku, ale aby převzala Váš rodičovský vzorec. Protože ona může být Vy za 20 let. Vy hovoříte pouze v první osobě jednotného čísla (JÁ), ale já bych použil množný tvar MY. Dál jdete linkou, ve které nejste šťastná, držíte vztah, ve kterém nevěříte ve změnu, den co den odepisujete svůj život, který přitom není JEN VÁŠ.

    Nadáváte na muže, ale Vy jste si ho vybrala a Vy s ním zůstáváte. Nejste nevolnice. Nikdy jste nebyla. Máte mnoho možností, jak si pomoci, i právně. Chápu, že Vám mohou běhat v hlavě vzpomínky na bratra, i ty nejzazší: Co když se mě i můj muž pokusí zabít? Ale právě to je strach, na kterém Vás ovládá. Přemýšlejte o tom.

    Je mi líto, že neznáte ani mou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem, která vysvětluje karmické vztahy. Co máme pochopit, když se nám dějí takové události? Proč zůstáváme ve vztazích, které nám ubližují? Jaký příklad dáváme dětem, když si myslíme, že pro ně děláme to nejlepší tím, že setrváváme v tom nejhorším?

    Zkuste se méně zaměřovat na druhé a více na sebe. Možná zjistíte, že ve chvíli, kdy začnete mít ráda sebe, postaráte se vůbec nejlépe o vlastní dceru. A svou minulost uzavřete tam, kam patří. Ne že z ní děláte stále prodlouženou současnost.

    Moje knihy Vám nedovolí o tom nepřemýšlet.

    Petr