Všechno je prý moje vina, nehnu s ním. Jak mám žít dál?

    1 065 views
    - Reklama -

    „Je to 10 let, co jsme spolu. Náš vztah je jako na houpačce. Oba na tom máme svůj podíl viny. Ze začátku mi pomohl s dluhy, i když jsem nechtěla, myslím, že v tom byla jeho hrdost. Pak jsem udělala jednu chybu a od té doby to mám na talíři. Slýchám pořád jen: Kde bys byla beze mě, řešíš kraviny, pořád lžeš, Tvůj názor mě nezajímá… Uráží mě. Já sklopím hlavu, táhnu domácnost, spořím naší společné dceři. Dávám mu polovinu na nájem, hypotéku, životní pojištění. Ale uvnitř jsem se uzavřela. Mám pocit, že jsem na vše sama. On reálně nechce nic řešit, plánovat, spát se mnou. Vše je podle něj moje vina. I když nedělám věci, které by mu vadily, on se zadrhl a stále si stojí za svým. Poraďte mi, jak dál? Mám jen čekat, než se pohár naplní? Ztrácím sílu i chuť. Nechci už dál poslouchat, že pro ostatní udělám vše a pro něj nic. Jsem už unavená. Nejsem dokonalá, ale ta jeho lhostejnost… Prostě, rezignovala jsem. Asi mu už nikdy nebudu dost dobrá.“

    Děkuji za Vaši otázku i důvěru, s jakou mi píšete.

    Čte se mi to velmi smutně, ale drtivou většinu důvodů, proč jsem psal své knihy, představují takovéto vztahy-nevztahy. Ty, kde partneři vystupují jako soupeři a dělají všechny základní chyby, o jakých píšu už ve své první knize 250 zákonů lásky.

    Kdybyste četla kteroukoli z mých knih (je zjevné, že ne, protože se točíte v kruhu, v němž jste už dávno neměla být), víte, že toto není žádné partnerství. Nežijete spolu, ale vedle sebe. Nejste si oporou v problémech, ale naopak sami problémem. Váš pocit Vás neklame. JSTE na vše sama. Protože jste sama ve vztahu.

    Proč takto muži jednají, popisuji ve své druhé knize Dvanáct srdcíDvě knihy, které potřebujete ze všech nejvíce, se jmenují 100 nejkratších cest k Tobě Cítit rozumem, myslet srdcemPrvní dá dohromady Vás samotnou a druhá Vám objasní, proč je DOBŘE, že jste zažila takový vztah. Změní totiž celý Váš život. A věřím, že i život Vaší dcery.

    Patrně znáte mé psaní pouze z webu, protože zmiňujete nádobu trpělivosti (z článku Proč zůstáváme ve vztazích, které nám ubližují). Myslím, že i Vy sama víte, co bude následovat. Vaše ticho. V jedné své knize píšu, že ticho je nejsilnějším křikem ženy. Žena totiž, když přestane křičet, je unavená. Je unavená vysvětlováním, diskutováním, nekonečným zachraňováním vztahu, sebeobhajováním a přesvědčováním. Taková žena je připravená pouze rezignovat a ignorovat. Vy už jste jedno z těch slov sama použila. A Váš partner se musí naučit, že pokud žena křičí, ještě je muž ve hře. Ale jakmile křičet přestane, hra skončila. A to se blíží u Vás.

    Proto ani neberu Vaši zprávu jako otázku, spíše jako sdílení toho, co prožíváte. Vypovídání se. Lepším partnerem Vám budou moje knihy, které Vám zodpoví skutečnou příčinu toho, co někomu možná připadá jako Vaše chyba, Vaše vina, Váš důvod, který povede k rozpadu.

    Mám o Vás strach v tom smyslu, že si kvůli této zkušenosti můžete kontaminovat budoucnost. Že byste mohla opravdu uvěřit, že jste špatná. Vemte si, prosím, moje knihy a nedopusťte to.

    Petr