Zabíjím v sobě draka z dětství. Proč to tak dlouho trvá?

    608 views
    - Reklama -

    „Je mi 36 a jsem z dysfunckni rodiny, kde matka si svou frustraci, vztek vybijela na me. V osmnacti jsem odesla z domu do ciziny, kde jsem vystudovala dve vysoke skoly a nasla si respectabilni misto. Profesionalni zivot nemuze byt lepsi, ale soukromy umira. Jsem nesmela, nemam sebevedomi a mam problem se seznamovat. S partnery je to katastrofa –byli agresivni, narciste se sklony v nasili, jen me vyuzivali a ponizovali. Po poslednim, kdy musel soud vydat zakaz priblizeni se ke me, jsem odesla do ustrani a pracovala na sobe –chodila k psychiatrovi, snazila se udobrit s rodinou (marne), chodila na meditace, jogu i kurz psychologie. Po 5 letech samoty mam vztah – jen me nebije, jinak je stejny. Zadny posun. Co delam spatne?“

    Děkuji za dotaz i důvěru, s jakou mi píšete.

    Předně, moje hluboká poklona a respekt za způsob, kterým jste se oddělila od minulosti a z tenat, která Vás svírala v dětství. To málokdo dokáže. Postavila jste se v jedné části života na vlastní nohy. Uvědomte si to.

    Uvědomte si také, že jste polovinu života (prvních osmnáct let) strávila v submisivní pozici. Druhou polovinu života (druhých osmnáct let) jste již vybudovala svou soběstačnost v pracovní oblasti, kde je to vždy snazší, protože Vám pomůže okolí. Ale ve vztazích je to obtížnější, protože jste v nich úplně sama – jen Vy, partner a stará matice vzpomínek.

    To, co Vám nejvíce chybí, není sebevědomí nebo smělost, ale schopnost vidět i to dobré na svém rozvoji. Ukrutně a fatálně Vám chybí čtení magazínu FC (třeba v digitální verzi, pokud žijete v cizině), protože stojíte sama proti přízrakům dětství, a to v oblasti, která přímo souvisí s Vaší osobou a vztahy – tak jako to byl vztah maminka–Vy, teď je to partner–Vy. Pořád máte sklon vykládat si svůj neúspěch ve vztazích jako selhání. Přitom to, že šlo o narcisty nebo agresory není vůbec Vaše selhání, ale jejich. Kdybyste četla mou knihu Cítit rozumem, myslet srdcemrozumíte těmto karmickým vztahům, které plynou z Vaší minulosti a pomáhají Vám se s ní vypořádat.

    Z mého pohledu všechno ve Vašem životě běží, jak má. Vaše vztahy vygradovaly tím předchozím, který řešil až soud. To znamená, že jste to k soudu podala (výborně). Jste na nejlepší cestě zvládat svůj život i v soukromých otázkách, ale musíte vidět víc to, co se Vám daří, v čem děláte pokroky. O současném partnerovi řeknete „jen mě nebije, jinak je stejný“. Copak pro Vás je fakt, že Vás nebije, jen tak mimochodem? Svědčí to jasně o tom, že si na určitou oblast už dáváte pozor. Takhle to v reálu funguje.

    Takže na rozdíl od Vás já vidím JASNÝ posun. Ve všech oblastech. Popsal jsem jen to, co Vám ještě schází. A na tom můžete pracovat v pohodě dál. Zdá se mi, že jste netrpělivá, protože jste bravurně a rychle zvládla kariérní růst. Jenže vztahově je to vždy složitější, neboť se ocitáte na stejné půdě, jakou jste zažívala s maminkou. Stále se přirozeně stavíte do té podřízenější pozice a máte pocit, že „stejně nic neovlivníte“ a „všichni chlapi jsou stejní“. Ale to je prudký omyl.

    Ze své praxe Vám mohu říct, že mnoho žen, které měly takové dětství jako Vy, nedokáže ani pracovně uspět až do vyššího středního věku. Vztahy mají katastrofální. Vy jste opak. Svou vlastní zásluhou. Nepoměřujte se s ženami, kterým je 36 a už mají 3 děti. To není Váš život. Váš život je diametrálně jiný. A Váš úspěch má také diametrálně jinou podobu.

    Čtěte magazín FC. Naberte si do hlavy jiné myšlenky. Vnímejte sama sebe úspěšněji. Protože to, jak nyní sebe vnímáte, si nezasloužíte.

    Petr